Žíti [žiji]: v Kral. bibli vždy jen živ býti; živý. Ve SZ-ě jsou tak překládány výrazy s-r-d [= uniknouti zkáze, Josh 8:20 ; Josh 10:20; uniklý, ten, kdo vyvázl, Num 21:35; Deut 3:3; Josh 10:30 , Josh 10:33 , Josh 10:37 , Josh 10:39n ; Josh 11:8; 2Kgs 10:11], néfeš [= duše, život, Josh 11:11: »Pobili také všechen život v něm«], nešámá [= dech, Josh 11:11: »Nezůstalo, co by dýchalo«], mágôr [= putování, pobyt; Gen 47:9 v překladu Sicherově: »Nedosáhly dnů let života otců mých za jejich putování«] a šálôm [= pokoj, prospěch. Karafiát překládá 2Sam 18:32: »Dobře-li se má syn Absolon?«], nejčastěji však jde o odvozeniny kořene ch-j-h [= žíti, býti živ, zůstati na živu]. Kořen ch-j-h označuje především fysický, organický *život, existenci v protikladu ke smrti, nebo existenci ať už lidí nebo zvířat, projevující se v samočinném pohybu a činnosti. Eccl 9:4 mluví o tom, že lépe je živému psu než mrtvému lvu, Exod 21:35 staví v protiklad zvíře živé a zabité; Josh 8:23; 2Kgs 7:12 ; 2Kgs 10:14 mluví o zjímání ž-ých králů a královských princů. Eva je nazývána matkou všech ž-ých [Gen 3:20], t. j. všech lidí. »Země živých« [Ps 27:13 ; Ps 52:7 ; Ps 116:9; Isa 38:11 ; Isa 53:8; Ezek 26:20 ; Ezek 32:32], t. j. přebývajících na zemi. »Světlo živých« [Job 33:30; Ps 56:14] = světlo, jež mohou vnímat jen živoucí tvorové anebo *světlo života. »Duše živá« [Gen 1:20n ; Gen 9:10 , Gen 9:12; Lev 11:10; sr. 1Cor 15:45; Rev 16:3] = živá bytost, živý tvor. »Býti živ« často ve smyslu zůstat na živu, na př. Gen 12:13 ; Gen 19:20 ; Gen 20:7; Ezek 18:28. Podle Deut 5:24 , Deut 5:26 ten, kdo mluví s Bohem, nemůže zůstat na živu [sr. Deut 4:24 ; Deut 9:3; Heb 12:29]. Jindy znamená obrat »býti živ« být šťasten, míti se dobře [Deut 8:1 ; Deut 30:16; Neh 9:29], okřáti, ožíti [Ps 22:27], takže pozdrav »Živ buď!« [naše »ať žije!«] je přáním všeho dobra [1Sam 10:24; 2Sam 16:16; 1Kgs 1:31; Neh 2:3]. »Žíti v něčem« [Gen 27:40] = opírati se o něco, žíti z něčeho. »Žíti podle něčeho« [Ezek 33:19] = žíti na základě něčeho, říditi se něčím [soudem a spravedlností]. Deut 8:3 praví, že ne samým chlebem živ bude člověk, ale vším tím, což vychází z úst Hospodinových [Matt 4:4]. Snad na to navazuje Isa 38:16, jež Karafiát překládá: »Pane, tím [t. j. milostivým slovem Božím] živi budou, a v tom jest všelijak [t. j. v každém směru] život dýchání mého, žes mi zdraví navrátil a mne při životu zachoval«. Ezek 16:6 mluví o poskvrnění Izraele krví. Nebylo naděje na další život. Ale Bůh ve své milosti nechce dopustit, aby Izrael zahynul ve svém opovržení. Stačí jeho slovo, jež je rozkazem: »Ve své krvi živa buď« [dcero jerusalemská], t. j. přes svou poskvrněnost zůstaň při životu [sr. 18,23; 33,11 a Poznámky Kral.]. Podle Hag 2:4 *spravedlivý bude živ oddanou důvěrou v Boží zaslíbení a tímto spoléháním na Boha bude znovu a znovu uchováván při životu. Na tomto verši založil Pavel své učení o *ospravedlnění z víry [Rom 1:17; Gal 3:11; sr. Heb 10:38].

Ps 58:10 překládá Zeman: »Dříve než si vaše hrnce uvědomí bodlák [t. j. než pocítí žár hořícího bodláku], smete to [Bůh], ať je to syrové [Kral. »za živa«], ať je to ve varu«. Lev 13:14nn mluví o živém masu, jež se objeví na ráně, vyhnilé malomocenstvím až po maso. »Živá voda« [Gen 26:19; Lev 14:5nn ; Lev 15:13; Num 19:17; Song 4:15] = tekoucí, pramenitá voda; obrazně ve smyslu životodárný o Bohu jako o pramenu spásy u Jer 2:13 [sr. Ps 36:10; Jer 17:13; Zech 14:8; John 4:10; Rev 21:6 ; Rev 22:1]. V tom smyslu jest rozuměti nz obratům živý chléb [John 6:51] = chléb, dávající život, živá slova [Acts 7:38], živé slovo Boží [Heb 4:12; 1Pet 1:23] = účinné slovo Boží, ž-á cesta [Heb 10:20], ž-ý kámen [1Pet 2:4n], ž-á naděje [1Pet 1:3] = životodárná cesta, kámen, naděje. Ž-á oběť [Rom 12:1] = oběť, při níž se neobětuje maso mrtvého zvířete, nýbrž život obětujícího, odevzdaný milosrdnému Bohu v Ježíši Kristu zjevenému.

Má-li Bůh ve SZ i v NZ-ě přívlastek živý, zdůrazňuje se tím nejen trvalá jsoucnost na rozdíl od mrtvých, ve skutečnosti neexistujících božstev [Deut 5:26; Josh 3:10; sr. 1Kgs 18:26nn; Isa 8:19; Acts 14:15; 2Cor 3:3 ; 2Cor 6:16; 1Thess 1:9; 1Tim 3:15 a j.], nýbrž zvláště jeho spasitelná činnost, která jej zjevuje, na niž je naprosté spolehnutí a jež dává pravý, skutečný život [Num 14:21; Deut 32:40; John 6:57; Rom 14:11]. Ž-ý Bůh je jednající, uplatňující se Bůh, který provádí své spasitelné plány i trestající soudy [Deut 32:40n, sr. 30,20, Dan 5:23; Job 19:25; Matt 16:16 ; Matt 26:63] nejen v dějinách, ale i v životě jednotlivců. Právě proto se žalmisté a proroci často dovolávají ž-ého Boha [Ps 42:3 ; Ps 84:3, sr. 1Tim 4:10 ; 1Tim 6:17 a j.] a úcta před ním a pokorná poslušnost je jim samozřejmostí [Jer 10:10; Dan 6:26n, sr . Rev 4:9n ; Rev 15:7], zatím co lhostejnost k němu, utrhání jeho jménu, převracení jeho slov a odstupování od něho pokládají za hřích, který zcela určitě bude potrestán [1Sam 17:36; 2Kgs 19:4 , 2Kgs 19:16; Isa 37:4 , Isa 37:17; Jer 23:36; Heb 3:12 ; Heb 10:31]. Agar nazvala Boha, který se jí spasitelně zjevil u studnice, »Živým, vidoucím ji« [Gen 16:14 ; Gen 24:62 ; Gen 25:11]. Také Nabuchodonozor nazývá Boha, jehož moc zakusil, »Živým«, a Daniel slyšel ve svém vidění přísahat muže, oděného lněným rouchem, skrze »živého na věky« [Dan 7:7]. Jméno Jahvé [Exod 3:14] naznačuje, že jde o živého, jednajícího Boha [*Hospodin]. Izraelci byli pyšní na to, že jsou nazýváni syny Boha silného, živého [Hos 1:10].

Obratu »živ jest« se užívalo často v přísežních formulích. Přísahalo se při životě lidí [Gen 42:15n; 2Sam 15:21] ve smyslu »tak jistě, jako žije ten a ten«, i při životě vlastní duše, ale také při životě božstev i Boha [Ruth 3:13; 1Sam 1:26 ; 1Sam 14:39 , 1Sam 14:45 ; 1Sam 17:55 ; 1Sam 20:3 ; 1Sam 25:26; 2Sam 2:27 ; 2Sam 11:11 ; 2Sam 14:11; 2Kgs 2:2; Job 27:2; Ps 18:47; Amos 8:14]. Dokonce i Bůh přísahá sám při sobě [Num 14:28; Jer 46:18].

V NZ-ě jde téměř všude o překlad řeckého slovesa zén [» žíti, býti živ]. Může znamenat tak jako ve SZ-ě sloveso ch-j-h cítiti se dobře, býti šťasten [1Thess 3:8], zdráv [Mark 5:23], v převážné většině však jde o pravý, skutečný *život [Heb 12:9]. Už ve SZ se rozlišuje v Deut 8:3 pouhý fysický život od života, jenž má původ ve slovu Božím. V NZ-ě je tato myšlenka christologicky zahrocena. Žít, skutečně žít lze jen ve spojení s Bohem, t. j. vírou v jeho Slovo-Syna, který tento pravý život zjevil a všem věřícím jej dává [John 6:57; 1John 4:9]. Syn je živ skrze Otce. Proto v živém Synu [Rev 1:18] je jediný zdroj skutečného života [John 11:25n ; John 14:19; 2Cor 13:4]. Je to věčný život [John 6:51 , John 6:58 ; John 11:26], život z víry [Rom 1:17; Gal 3:11; Heb 10:38], ve víře v Syna Božího [Gal 2:20], život Duchem podle Boha [Rom 8:13; 1Pet 4:6], v němž je Kristus vším [Phil 1:21], takže ve věřícím žije vlastně Kristus [Gal 2:20] jako životní princip. Věřící už nežije sám sobě, ale Bohu a Kristu [Rom 6:10n ; Rom 14:7n; 2Cor 5:15; Gal 2:19, sr.Rom 6:13].

Na některých místech jde o bližší označení způsobu života. Marnotratný syn byl prostopášně živ [Luke 15:13], Pavel žil kdysi [v dětství] bez Zákona, později jako farizeus [Rom 6:9; Acts 26:5]. Petrovi připomíná, že žije jako pohan, t. j. bez ohledu na obřadní předpisy SZ-a [Gal 2:14]. Věřící nežijí už podle těla, nýbrž v Duchu [Rom 8:12n], i když zatím žijí v těle [Gal 2:20; Phil 1:22], ale nežijí ve *světě, podle světa [Col 2:20], t. j. z jeho předpokladů, sil a pravidel jako posledních norem [sr. John 17:14nn; 2Cor 10:3], nežijí v neřestech, jež pisatel Col 3:7 vypočítává ve 3,5, zkrátka: nežijí v hříchu [Rom 6:2], ale zbožně v Kristu Ježíši [2Tim 3:12; Titus 2:12, *Pobožně].

Ú Luke 20:38 se praví, že Bohu jsou všichni živi. Ježíš tu uvádí proti saduceům, kteří nevěřili v posmrtný život a zmrtvýchvstání, důvod z Pentateuchu, jimi jedině uznávaného. V oddíle, který nazývají Židé »Keř« [právě tak jako 2S 1 nazývají »Lučiště«, a Ez 1 »Vůz«], se vypravuje, že se Bůh zjevil Mojžíšovi jako Bůh Abrahamův, Izákův a Jákobův [Exod 3:6; Matt 22:32]. Bůh není Bohem mrtvých, neexistujících bytostí, ale živých. Nikdy by se nenazýval Bohem Abrahamovým, Izákovým a Jákobovým, kdyby se tito patriarchové stali jen rozpadlým prachem